Technika byla navagónována již v pátek, a tak vlak mohl vyrazit v sobotních dopoledních hodinách z hlavního nádraží v Českých Budějovicích, za udiveného okukování ostatních cestujících, kteří odjížděli z jiných peronů. Četnictvo se vezlo v osobních vozech s důstojníky, zatímco mužstvo jelo na otevřených vagonech spolu s technikou. Počasí bylo teplé a slunečné, strojvůdce velice šikovný, takže cesta byla příjemná bez „drncání a škubání“. Zhruba v polovině cesty vlak stavěl ve stanici Dívčice, kde byla doplněna voda do kotle lokomotivy a před mašinu byl přesunut vagón obložený pytli s pískem, flakem a kulometem MG 37(t) na podstavci, aby zbraně kryly čelo vlaku. Zastávka v Dívčicích byla předem plánována, tak se na „válečný“ vlak přišlo podívat několik stovek lidí.

V Dívčicích vlak odbočil z hlavní trati a jel pak lokální tratí směrem na Netolice. Cesta vedla malebnou jihočeskou krajinou mezi poli a lesy, teplý vítr vlál ve vlasech a cestu jen občas znepříjemňovaly saze z komína parní lokomotivy, které občas padly do očí. K úsměvu byly tváře motoristů, kteří stáli na chráněných přejezdech a vystoupivše z aut nevěřili vlastním očím, co to před sebou vidí. Také spousta lidí stojících podél trati vlaku mávala, jak kdyby na něm jeli osvoboditelé a ne okupanti.

Když jsme po hodině dorazili do Netolic, čekalo tam několik tisíc lidí, a z toho, co jsem zaslechl od lidí, šel z příjezdu vlaku opravdu strach. Poté, co si lidé vlak prohlédli, začala vlastní bojová ukázka. Skupina povstalců za přispění protektorátního četnictva po lehkém boji obsadila železniční stanici a zajala německou posádku, která byla v nádražní budově. Radost povstalců však netrvala dlouho, neboť do boje zasáhl přijíždějící vlak a němečtí vojáci, kteří seskákali z vagonů, nádraží brzy opět dobyli a své druhy osvobodili. Povstalci, kteří neutekli byli zajati a nastaly popravy četníků a organizátorů povstání. Ovšem několika uprchnuvším povstalcům se podařilo navázat kontakt s nedaleko se nacházejícím oddílem Rudé armády a ta, spolu se zbylými povstalci, za podpory obrněného automobilu BA 6 po urputném boji stanici dobyla zpět. Němci se bránili takřka do posledního může, neboť jejich cílem bylo americké, nikoliv sovětské zajetí a neměli tedy co ztratit. Po ukončení bojů nastaly bouřlivé oslavy a ukázka skončila velkým potleskem diváků.

Celá akce „vlak Č. Budějovice – Netolice“ byla velice zdařilá a organizátorům patří veliký dík, neboť projet se historickým vlakem se nepoštěstí každý den. Ukázka byla akční, počasí skvělé a všichni přežili ve zdraví, tak co si víc přát.

Habartovský incident  byl v dobách komunistické totality pravidelně připomínán s nutnou dávkou ideologického nánosu, a tudíž po roce 1989 byl jako takřka totalitní relikt prakticky vymazán z paměti nejen obyvatel města. To, že tato událost nemá s třídním bojem ani s žádnou jinou stránkou činnosti komunistické strany nic společného, si v porevolučním chaosu devadesátých let uvědomoval málokdo. Teprve na přelomu tisíciletí, kdy lze v České republice pozorovat jakési symptomy malého národního obrození ( i v souvislosti se sportovními úspěchy na mezinárodním poli ), došlo i k obnově zájmu části veřejnosti o minulost vlastního národa a kraje. Proto myšlenka našeho klubu na obnovení pietních aktů a na připomenutí tragických událostí onoho roku 1938 formou bojových rekonstrukcí padla na úrodnou půdu.

V roce 2006 se podařilo za nemalého zájmu veřejnosti zrekonstruovat krvavý incident ze září 1938 v obci Krajková, o rok později náš klub organizoval rekonstrukci událostí na Bublavě, z praktických a technických důvodů opět v Krajkové, a v roce 2008 jsme v součinnosti s dalšími kluby vojenské historie rekonstruovali v připravených kulisách (neboť starý Habartov již nestojí ) právě habartovský incident.

V tu dobu již probíhaly přípravné práce na projektu rekonstrukce staré české školy v Habartově-Kluči, ze které se po úpravě měla stát knihovna, informační centrum a muzeum, věnované právě událostem září 1938 a především událostem v Habartově. Byl vypracován projekt a město Habartov požádalo o dotaci z evropských fondů. Za pomoci Karlovarského kraje a Krajského muzea Sokolov se přípravné práce rozběhly na plné obrátky. Peníze z Regionálního operačního fondu Severozápad byly využity na úpravu budovy a zakoupení nezbytného vybavení knihovny a muzea, jako byly vitríny, stěny dioramat, koberce, osvětlení atd.

Předseda našeho klubu Jiří Převrátil ve spolupráci s pracovníky sokolovského muzea a dalšími členy klubu vypracoval návrh muzea a začalo se s realizací expozice a sháněním exponátů. Dny a hodiny usilovné práce vykonaly své a na den 13. září, na den 71. výročí tragických habartovských událostí, bylo vše připraveno.

Krásný slunný slavnostní den počal pietním aktem u obnoveného památníku zavražděným habartovským četníkům. Slavnostní atmosféru umocnily řízné tóny armádního hudebního souboru a po nástupu čestné jednotky v dobových uniformách a proslovech zastupitelů města, kraje a našeho klubu bylo přistoupeno ke kladení věnců, které m.j. položili členové Svazu bojovníků za svobodu, hejtman Karlovarského kraje PaeDr. Josef Novotný, starosta Habartova Ivo Zemek a zejména příbuzní zabitých četníků. Při tónech státní hymny a čestné salvě bylo možno na tvářích mnoha přítomných pozorovat pohnutí a dojetí.

Následně se všichni přesunuli k budově muzea na ulici Národní, kde došlo k představení nově otevřeného muzea a slavnostnímu předání praporů habartovskému oddělení Policie České republiky a našemu Klubu 1938-Četnické stanici Habersbirk. Po projevech zástupců města a kraje byla za zvuků fotoaparátů nejen přítomných novinářů přestřižena slavnostní páska a prohlídka expozice Muzea bezpečnostních sborů mohla pro desítky přítomných hostů a občanů začít. Největší odměnou pro nás, kteří jsme nové muzeum připravovali, byla pochvalná slova a spokojené tváře návštěvníků. Doufáme, že se muzeum stane trvalou připomínkou statečného boje hrstky obránců svobody a demokracie proti totalitní a fanatické zvůli.

Mgr. Vladimír Bružeňák, člen o.s. Klub 1938 – Četnická stanice Habersbirk

K článku je dále připojena kompletní fotogalerie ze slavnostního otevření Muzea bezpečnostních sborů v Habartově.

Dne 13. září 2008 pořádalo naše sdružení ve spolupráci s KVH Elsa Karlovy Vary, Četnickou pátrací stanicí Praha, Městem Habartov a dalšími subjekty Military show Habartov 1938|2008 – Den s Integrovaným záchranným systémem. Akce byla koncipována jako celodenní, kdy na počátku bylo naplánováno předvedení složek IZS a dále byly po celý den ke zhlédnutí ukázky dobových táborů americké armády, sovětské armády, německé armády a družstva československé Stráže obrany státu.Organizátoři byli na místě již několik dní předem a celé místo náležitě připravovali. Poněkud nemilé přivítání nám připravilo v den konání akce počasí – zima, vítr, občasný déšť a zatažená obloha nevěstila nic dobrého, ale štěstí se na nás přece jen usmálo. Zhruba v jedenáct hodin se obloha roztrhala, vykouklo sluníčko a už nezalezlo!

Jedním z vrcholů dne bylo slavnostní odhalení obnoveného pomníku zavražděným četníkům padlým při krvavém incidentu v Habartově (tehdejším Habersbirku) z 13. září 1938. Shodou náhod vyšel tento den právě přesně na sedmdesáté výročí zmíněné události, což dodalo celé akci ještě slavnostnější a důstojnější kulisu.

Při pietním aktu a odhalení pomníku byli přítomni i příbuzní zavražděného četníka Stanislava Roubala, kteří s dojetí a se slzami v očích uctili spolu s námi, starostou Habartova panem Zemkem, zástupci Karlovarského kraje a stovkami diváků památku všech hrdinných obránců republiky, míru a demokracie.

Poté se všichni odebrali sledovat zlatý hřeb programu – co nejvěrnější rekonstrukci habartovského incidentu. Protože praktický celý starý Habersbirk ustoupil v 50. letech důlní činnosti, byla rekonstrukce provedena na louce v kulisách, které organizátoři řadu týdnů připravovali. Za přítomnosti fotografů krajských i celostátních deníků, televizních kamer a více než dvou tisíc diváků se několik desítek účastníků snažilo dle scénáře dobové události zrekonstruovat, přičemž celou ukázku výborně komentoval Radek Galaš z Četnické pátrací stanice Praha. Dle následných pochvalných komentářů z řad diváků si myslíme, že se akce podařila a všichni organizátoři i účastníci odvedli vynikající práci.

Zhruba za hodinu po rekonstrukci habartovských událostí začala fiktivní rekonstrukce bojů mezi německou armádou, jednotkami SS a partyzány, s následným zásahem sovětské a poté americké armády „kdesi na hranicích protektorátu v roce 1945.“ Diváci si jistě přišli na své, neboť množství těžké bojové techniky (např. americké průzkumné vozidlo M8 či německý hackl) a spousta pyrotechnických efektů spolu s výkony několika klubů vojenské historie bylo zárukou dobré podívané, odměněné po zásluze potleskem.

Celý den byl poté završen trampským a rockovým koncertem a slavnostním ohňostrojem.

Přes drobné zádrhele, které se na akci tohoto typu vyskytnou vždy a jistě i v mnohem větší míře, se celý den jistě povedl a byl více než důstojnou poctou nejen habartovským četníkům, ale i všem těm, kteří v největším konfliktu všech dob položili své mladé životy. Jim všem patří vzpomínka a všem těm, kteří se na podařeném dni podíleli, velký dík!!

šstržm. Vladimír Bružeňák